Objednejte si  •   Aktuální novinky

Chronické zúžení mozkomíšních cév (CCSVI) u pacientů s RS

© Copyright SMS, Tento text, ani žádná jeho část nesmí být publikován jinde bez písemného souhlasu držitele autorských práv

Co vlastně je CCSVI? Jde o teorii, která zkoumá, zda jsou RS symptomy, případně samotná RS vyvolané zúžením dvou typů cév odvádějících krev z mozku (jugular-krční a azygos-hrudní céva). Spekuluje se o tom, zda toto zúžení je příčinou RS, nebo naopak, jestli se pacientům tyto cévy zužují právě v důsledku RS.

S touto teorií přišel v novodobé medicíně profesor Paolo Zamboni, bývalý cévní chirurg z Univerzity v italském městě Ferrara, jehož manželka Elena Ravalli (50) onemocněla ve věku 37 let, má tedy RS už více než 10 let. Profesor Zamboni tvrdí, že zúžení nebo dokonce ucpání zmíněných mozkomíšních cév se projeví špatným odtokem krve z mozku, kde se pak hromadí železo pronikající tam bariérou mezi mozkem a krví. A nadměrné množství železa pak působí toxicky - vyvolá zánětlivou reakci, což vede k poškozování buněk v centrálním nervovém systému. Vědecký svět nepopírá, že železo se u RS pacientů hromadí právě kolem cév odvádějících krev z mozku.

Výzkum

V roce 2009 byly publikované výsledky malé italské studie, která ukázala, že se CCSVI (chronické zúžení mozkomíšních cév) vyskytuje u 90 % ze 65 pozorovaných pacientů s různými typy RS. V kontrolní skupině zdravých lidí a pacientů s jinými neurologickými chorobami nebylo CCSVI v této studii patrné.

Nicméně v únoru 2010 zveřejnila Univerzita v americkém Buffalu předběžné výsledky rozsáhlé studie mapující výskyt CCSVI. V první fázi této klinické zkoušky bylo vyšetřeno 280 pacientů s RS nebo s CIS (první příznaky naznačující, že by mohlo jít o RS) nebo s jinými neurologickými nemocemi, a dále bylo v kontrolní skupině vyšetřeno 161 zdravých lidí. CCSVI bylo zjištěno u 56,4 % RS pacientů a u 22,4 % zcela zdravých lidí.

Nyní se dělá druhá fáze této diagnostické zkoušky, do které je zařazeno dalších 500 lidí, a to včetně těch s pokročilou RS. Dr. Robert Zivadinov z Buffala (narodil se v Srbsku, vystudoval medicínu v Srbsku a po bosensko-srbské válce i v Itálii, jeho matka je Italka), který tuto zatím nejrozsáhlejší klinickou zkoušku vede, říká: “Naše zjištění ukazují, že zúžení těchto mimolebečních cév má přinejmenším významnou souvislost s RS.” To, že se CCSVI zjistilo také u 22,4 % zdravých lidí, podle něj jen potvrzuje nutnost dalšího výzkumu.

Léčba

Profesor Zamboni přišel s tím, aby se blokády a zúžení mozkomíšních cév odstraňovaly chirurgicky, tento zákrok bývá označován jako “liberation” (osvobozující) procedura. V prosinci 2009 zveřejnil Zamboni dokument, že takto operoval 35 pacientů s RS (včetně své manželky Eleny), a 50 % z nich nemělo jeden rok po zákroku ani jednu ataku. Rok před zákrokem nemělo žádnou ataku 27 % těchto pacientů. Kromě chirurgického zákroku ale všichni pacienti brali po celou dobu na RS i své léky první volby (Copaxone, Rebif, Avonex, nebo Betaferon).

Při posuzování 30 pacientů s progresivními formami RS se po zákroku nezjistily žádné významné změny motorických (pohybových) ani kognitivních funkcí (úsudek, rozpoznávací schopnosti, soustředění, atd.), které jsou hodnocené škálou MSFC.

Tyto chirurgické zákroky se dělají buď balonkovou metodou, kdy se do mozkomíšní cévy vpraví miniaturní balónek a jeho nafouknutím se céva rozšíří, anebo stentováním, kdy se do problematického místa cévy natrvalo vpraví miniaturní trubička, která udržuje větší průměr cévy. Zákroky se prováděly nejprve ve Ferraře v Itálii (balonková metoda), pak i ve Stanfordu v USA (specialista na chirurgii hrudníku dr. Michael Dake) a nakonec se k nim přidal i dr. Marian Simka na soukromé klinice v Polsku.

Zamboni také vysvětluje, proč nepoužívá stenty: "Tuto techniku jsme vyloučili kvůli nedostatku rozměrově vhodných instrumentů na trhu. Přizpůsobit stenty, které se obecně používají pro tepny, drobným krčním cévám, zvyšuje riziko pozdějšího uvolnění a migrace těchto stentů do plic, a poškození vnitřní výstelky cév. Navíc neexistují žádná data o dlouhodobé biologické snášenlivosti mezi kovovými stenty a těmito drobnými cévami. Nelze vyloučit, že stent po letech vroste do cévy, případně ji protrhne, což by mohlo mít pro mladé jedince fatální následky." Nikdo také nedokáže říci, co se po letech stane se stenty při normální fyzické zátěži, zda se po dlouhé době nerozpadnou na  kousky a putováním k srdci neohrozí životy pacientů.

Na pacientských webech je patrné, že operovaní cítí po zákroku úlevu, tedy zmírnění symptomatických obtíží při RS (buď hned nebo až po několika týdnech). Zpravidla se jim zmírnila únava, případně ustoupily bolesti hlavy, mnoha z nich se zlepšila termoregulace a citlivost končetin, nebo ustoupily křeče, další si pochvalovali větší sílu v končetinách. Nicméně stává se, že se jim později obtíže vracejí, a lékaři zjišťují, že se jim cévy opětovně zúžily. Proto je operují znovu a znovu. Experimentální zákroky mají tedy v mnoha případech zatím jen dočasný efekt.

V únoru 2010 zveřejnil časopis Annals of Neurology, že provádění zákroků ve Stanfordu bylo pozastaveno poté, co dva pacienti se stenty vpravenými do krčních cév prodělali závažné komplikace. Jedna měla několik dnů po zákroku masivní krvácení do mozku, kterému podlehla (pacienti musí několik týdnů po zákroku užívat léky na ředění krve). Druhému z pacientů se stent uvolnil a putoval k srdci, čímž ohrožoval jeho život. Proto musel narychlo podstoupit otevřenou operaci srdce.

Další zkoušky

Profesor Zamboni v únoru 2010 na konferenci v kanadském Hamiltonu zdůraznil, že nepředpokládá, že by blokády mozkomíšních cév byly jedinou příčinou RS. A vyzval vědecký svět, aby byly jeho předpoklady důkladněji testovány. V USA a v Kanadě se nyní připravují další klinické zkoušky.

CCSVI nadále zůstává teorií, která vyvolává spoustu otázek ohledně RS. Prováděné chirurgické zákroky nejsou bez rizik. Očekává se další výzkum, je tedy předčasné označovat nyní cokoliv za možnou léčbu. Profesor Zivadinov (není to neurolog, ale specialista na zobrazovací metody), k tomu říká: “Jsme tři až pět let daleko od dalších možností léčby. Dokonce v tom, co zveřejnil dr. Zamboni, je u pacientů patrné jen tak nevýrazné zlepšení, že to volá po opatrnosti – což je rozumný přístup.”

Zajímavosti

Paní Elena, manželka profesora Zamboniho, trpěla před zákrokem silnou únavou, kvůli slabosti v nohách chodila jen s velkými obtížemi, měla závratě a dočasně také oslepla. Při speciálním ultrazvukovém vyšetření u ní lékaři zjistili zcela ucpanou azygos cévu, a tu jí před třemi lety operovali balonkovou metodou. Od té doby normálně chodí, vidí, únava zmizela. Zatímco v minulosti měla bezpočet atak, v období tří let po zákroku už neměla ani jednu.

Sám profesor Zamboni má neurologické postižení, kvůli kterému musel navždy opustit operační stůl. Proto se zaměřil na zdravotní problémy své ženy, a za největší odměnu za své bádání považuje skutečnost, že paní Elena už není odkázána na invalidní vozík a je soběstačná.

Neurolog dr. David Hojnacki z Jakobsova neurologického institutu v Buffalu, který v minulosti spolupracoval s dr. Zambonim, se nyní podílí na rozsáhlé klinické zkoušce na CCSVI v Buffalu. Ve středu 24. března 2010 na semináři pro pacienty zveřejnil svůj poznatek: Po odslepení 1. části studie s prvními pěti sty vyšetřenými se ze zvědavosti znovu díval na snímky pořízené speciálním Dopplerovým ultrazvukem a zaujal ho pozitivní nález jednoho účastníka studie (tedy jasné CCSVI). Ze zvědavosti se tedy podíval, který z RS pacientů měl ten nález na jugular (krční cévě), protože očekával, že musí mít už velké postižení. A s překvapením zjistil, že to byl on sám - zcela zdravý dr. Hojnacki, který se zúčastnil klinické zkoušky v kontrolní skupině!





 
 Klubsms.cz | Roztroušená skleróza